Jedním z nejÄastÄ›jších důvodů neporozumÄ›ní mezi lidmi a zvířaty je bezesporu antropomorfizace. Ta zjednoduÅ¡enÄ› Å™eÄeno znamená, že lidé zaÄnou pÅ™isuzovat zvířatům lidské vlastnosti. To ostatnÄ› není nic nového, koneckonců již od dávných dob se dochovala rÄení jako „lstivý jako liÅ¡ka“, „moudrý jako sova“ a podobnÄ›.

 

Ukazuje se vÅ¡ak, že nÄ›co takového naopak spíše Å¡kodí, a to nejen nám, ale pÅ™edevším pak zvířatům. Pokud totiž Å¡patnÄ› interpretujeme jejich chování, můžeme se velmi snadno dostat do nepříjemné situace. ProÄ to ale dÄ›láme, když je to v podstatÄ› nebezpeÄné?

 

 

JednoduÅ¡e proto, že zvířata toužíme pochopit, chceme vÄ›dÄ›t, jaké mají pro své jednání motivy. A referenÄní rámec, ke kterému instinktivnÄ› sklouzáváme, je ten, který známe nejlépe – ten lidský. Proto se na nÄ› díváme tak, jako by se v podstatÄ› jednalo o lidi, byÅ¥ nÄ›mé.

 

Tomu samozÅ™ejmÄ› nepomáhají ani nejrůznÄ›jší filmy a knihy o zvířatech, kde jsou hlavní hrdinové velmi Äasto antropomorfizováni. Jen zřídkakdy najdeme příbÄ›h z pohledu zvířete, který by jej skuteÄnÄ› zobrazoval tak, jako by jej prožívalo zvíře, a nikoliv ÄlovÄ›k ve zvířecím tÄ›le. Ve filmech je to pak mnohdy jeÅ¡tÄ› horší, neboÅ¥ zde je to Äasto dÄ›láno pro efekt.

 

 

Co s tím tedy můžeme dÄ›lat? PopravdÄ›, mnoho ne. Je totiž potÅ™eba mít neustále na pamÄ›ti, že zvířata nejsou lidé. Mají naprosto jiné potÅ™eby a také se řídí jinými vzorci chování. StaÄí si vzít například úsmÄ›v. U ÄlovÄ›ka je to vyjádÅ™ení radosti, u gorily Äi Å¡impanze naopak výhrůžka. Pokud tedy vidíme v televizi například Å¡impanze, který se smÄ›je nÄ›jakému kousku, pak vÄ›zte, že jde jen o nauÄený trik – toto gesto ve skuteÄnosti neznamená pobavení, nýbrž hrozbu.

 

Ano, antropomorfizace nám zdánlivÄ› pomáhá zvířatům porozumÄ›t, ve skuteÄnosti nás vÅ¡ak od nich naopak vzdaluje. Proto bychom se jí mÄ›li za každou cenu vyhnout. Pomůžeme tím nejen sobÄ›, ale pÅ™edevším právÄ› onÄ›m zvířatům.