Každého by mělo něco bavit. A mělo by ho bavit ideálně to, čemu se může věnovat, protože to, co je mu nedostupné, by bylo spíše trápení než koníček. A proto jsem rád, že jsem měl možnost najít hobby, které si mohu dovolit i díky jeho relativní finanční a nejen finanční náročnosti. Mým koníčkem se tak stala Jižní Afrika, jež mi sice dává docela zabrat v oblasti financí a zadních partií, ale dá se to zvládnout. A jak to myslím? Přece tak, že při každé cestě tam relativně finančně vykrvácím a mé pozadí dostane dost zabrat při dlouhém sezení v letadlech. Což mi ale stojí za to. Jako třeba o letošních (tedy vlastně převážně už loňských) vánočních a novoročních svátcích.

Je docela zábavné, když přistanete v Jižní Africe a začnete si tam chystat imitaci našich Vánoc. Které tam sice také mají, ale přece jenom dost odlišné od těch našich. A to nejen v tom, že tam nemají štědrý večer a Vánoce tak slaví až 25. prosince.

Vezměte si třeba takový vánoční stromek. Možná to někoho udiví, ale i vánoční stromky tam mají. Ale přistupují k nim jinak než my u nás. Tyto se tam totiž nabízejí v obchodních domech a jen ty umělohmotné. A hned i ozdobené. A kdo z vás si někdy odnášel od prodejce domů stromek, na kterém už byly rozvěšené ozdoby? Myslím, že nikdo. Ale já viděl jak ty stromky, tak i ty kupující.

A my, kdo tuto možnost nevyužijeme? Klidně si tam můžeme Vánoce slavit po svém. Jiný kraj a jiné etnikum, jiný mrav. A tak jsem v oněch končinách vyvolal pobavení a nikoliv pohoršení, když jsem si před domkem ozdobil vánoční… kaktus. Inu, rostl tam, a tak si stačilo koupit plastové vánoční koule z Číny a měl jsem štědrý večer, skoro jako bych byl doma. A nikomu nevadilo ani to, že jsem si u kaktusu s koulemi prozpěvoval, jak tiše a ochotně biltongy na plotně voní.

Koníčky mají prostě bavit. A já se dobře pobavil. Mimo jiné i s tím živým dvaadvacetiletým dárečkem, který jsem si tam pořídil.