Vzpomínám si, jak mi stále moje sestra dokola opakovala, že by si přála mít koně. A já sice chápu, že koně jsou opravdu krásná a majestátní zvířata, ale také to je veliká práce. Ta práce by taky ještě nebyla tu nejhorší, ale opravdu nejhorší vždy je to, abychom zajistili koním opravdu to největší pohodlí, výběh a také stáj. I když jsme měli velikou zahradu, tak by to nestačilo, abychom tam měli koně. Protože potom bychom museli zrušit naše dvě místa pro stání aut a také králíkárnu a také kurník pro slepice a jejich výběh a také naše letní posezení na terase. A i kdybychom tohle všechno zrušili, tak předpokládám, že by to bylo pro koně málo.

Navíc jsem se dozvěděla, že toto nádherné zvíře potřebuje mít také kamaráda, protože koně nemůžou být sami. Prý jim stačí, ale klidně i ovce anebo koza. Takže jsme stejně se sestrou měly takový návrh, že bychom si pořídili malinkatou ovečku ke koni, aby kůň nebyl sám. Potom jsme si ještě řekli, že by tam mohly vedle bydlet také slepice, aby zvířata měla velkou společnost. Jenomže tohle stále nedopadlo, protože jsme zase neměli peníze do začátku, jako takovou investici. Ale i kdybychom našli potom peníze, tak naši rodiče nám tohle stále rozmlouvali, že takhle veliké zvíře si pořizovat nemáme, že je to veliká zodpovědnost.

Také jsme si propočítali, že kůň měsíčně sežere tři tisíce korun. A to jsme ještě nepočítali to, kdyby třeba náhodou kůň onemocněl, že bychom museli platit veterináře, který stojí opravdu hodně peněz. Protože je logické, že s koněm nemůžete přijít normálně třeba do města, do veterinární ordinace. Tento veterinář domů přijede a udělá celkové ošetření a vyšetření koně. Je to prý velice drahé a prý to stojí i trojnásobně toho, než když jdete se psem třeba například do veterinární ordinace. Takže jsme si to se sestrou rozmyslely a raději chodíme do kurzu ježdění na koních.